V prvním březnovém týdnu jsme se zúčastnili již 10. ročníku Skiweeku pořádaného AEGEE-Plzeň a AEGEE-Praha. Jelikož tématem letošního ročníku byly superhrdinové a padouši, sebral jsem veškerou svoji odvahu a jako předvoj brněnské delegace jsem se vypravil již na samý začátek eventu – den v Praze. Ověnčený jako jarní parodie na vánoční stromeček a s vyvinutím úsilí, za které by se nemusel stydět ani Superman, jsem se dostal až do hostelu, kde už se průběžně scházeli všichni účastníci. Následující program se už ovšem nesl v příjemnějším duchu a po odpolední a následně také večerní prohlídce Prahy s přidanou hodnotou v podobě kvalitního společenského programu hodnotím první den vyloženě pozitivně.
Druhý den nás již čekala cesta do Krkonoš. Čekal na nás krásný útulný a po půl hodině usilovné snahy jednoho z nizozemských účastníků, který by se mohl profesionálně věnovat hraní Tetrisu, i zcela plně naložený autobus. S radostným zjištěním, že společně s námi nastoupili nakonec i naše věci, jsme strávili většinu času po cestě do Jánských Lázní nácvikem synchronizovaného poklimbávání.
První večer na chatě Švýcarský dvůr nás čekala přehlídka tematických kostýmů. Nutno přiznat, že někteří byli velmi kreativní. Vedle italského mistra Yody a dánsko-kyperského dua angry birds stojí za zmínku Kuba z AEGEE-Praha, kterému k jeho velice věrnému ztvárnění smrtky chybělo už pouze vytáhnout z obalu na lyže ještě skládací kosu, a kardiologie v Trutnově mohla hlásit historický rekord v počtu nahlášených infarktů za jediný večer. Vynechat nemůžeme pochopitelně ani velmi originální workshop na český jazyk vedený kluky z Plzně, který ve spolupráci s promítáním filmu Snowborďáci způsobil, že slova jako Krakonoš nebo Mazliku zůstanou v paměti všech zahraničních účastníků asi až do konce jejich života.
Lyžařská morálka byla vysoká. Počasí nám sice tolik nepřálo (někdy to díky vyšší teplotě bylo spíše na vodní lyže, jindy se zase zdálo, že webkamera ukazující dva stupně pod nulou a slunečné počasí je spíše než na sjezdovku namířená na billboard pod ní a vidět nebylo skoro špičky lyží), ale to nebránilo ani těm z řad hrdinných začátečníků, aby se po hlavě (někdy i doslova) vrhali dokola a dokola ze svahu. Na ty nejvytrvalejší pak vždy ke konci dne čekala odměna v podobě zaslouženého bombardina či horké čokolády.
V půli týdne potkala všechny zúčastněné skvělá zpráva, připojil se k nám zbytek brněnských lyžařů, čímž jsme vedle ostatních států vyrovnali skóre zúčastněných Plzeň : Praha : Brno na 4 : 4 : 4, což nám vyneslo i privilegium mít vlastní stůl při Evropské noci.Kapitolou sama pro sebe byl večerní program. Zejména turnaj v beerpongu smíšených česko-zahraničních dvojic se nesl v bouřlivé atmosféře. Finálové utkání dospělo až do vyhroceného závěru kelímku proti kelímku. Za mohutné podpory plzeňských komentátorů měla k vítězství dlouhou dobu blíže česko-brněnská dvojice Filip s Danem. Po několika smolných odrazech však vítězství nakonec slavili Klára s Erwinem, čímž se na nejvyšší stupínek dostal vedle předem již jistého Brňáka také zástupce Nizozemska. Každý den byl následně zakončen volným společensko-tanečním programem, jehož intenzitou, notně podporovanou nemalým množstvím samozvaných DJů, by si tamní společenská místnost nezadala ani s mnohými bary na italských plážích. Celkově byla atmosféra a skupinová soudržnost všech účastníků naprosto neuvěřitelná.
S potěšením bychom chtěli ještě dodat, že se celý týden obešel bez zranění. Respektive bez zranění, která by nespravila náplast nebo zdravotní pojištění. První byla Petra z AEGEE-Brno, která věrna českému přísloví, že: „Kdo nepadá, nelyžuje.“, zamířila po prvních dvou jízdách ze sjezdovek a zbytek našeho snažení sledovala již pouze z lavičky náhradníků. Druhým kdo vyhrál lístek na bezplatnou exkurzi do Trutnovského nemocničního zařízení, byla ještě Aneta z AEGEE-Praha. Holky jsou ovšem v pořádku a po kratší (zejména duševní) rehabilitaci se opět mohli vrátit ke svým pozicím oficiálních či faktických bossů Pražské a Brněnské antény.
Poslední den jsme pak strávili turistikou, adrenalinovým sáňkováním a závěrečnou návštěvou místních saun a vířivek, která přispěla k všeobecné spokojenosti všech zúčastněných.
Závěrem bychom chtěli poděkovat Plzni a Praze za veškerou jejich péči a dřinu, kterou si museli při organizaci vytrpět a doufáme, že se s nimi zase brzy uvidíme.
Daniel, AEGEE-Brno