Od pátku 16. 11. do neděle 18. 11. 2018 se uskutečnila akce známá jako Československý víkend. Do malebného městysu Mrákotína na Vysočině se sjelo přes 20 zástupců všech českých a slovenských antén, tedy Brna, Prahy, Plzně a Bratislavy. Cílem celé akce bylo plánování společných aktivit a řádné stmelení celého kolektivu.
Pátek:
Sjíždět jsme se začali v průběhu pátečního odpoledne a v této činnosti jsme pokračovali až do pozdních večerních hodin. První na místo dorazili zástupci organizující a početně nejvíce zastoupené antény z Brna. Nutno ovšem podotknout, že hlavní vůz tohoto konvoje, převážející rovných 50 % brněnského vedení, díky nespolehlivosti aplikace google maps v Mrákotíně lehce zabloudil a místo na ubytování Modrá Kotva, zakotvil nakonec málem v místní hospodě. Když jsme se následně v průběhu večeře dozvěděli, že vedoucí auto pražské delegace vyhledalo skvělé parkovací místo uprostřed dálnice D1, rozhodli jsme se oficiální program zahájit v počtu nekompletním.
Celý program začaly, jak to bývá při akcích AEGEE tradičně, ice breaking games. Při nich měli všichni možnost seznámit se se jmény ostatních, napít se prvních sklenic čepovaného piva, ohrozit sebe i další účinkující četnými pády ze židle či se dostat do bližšího kontaktu se šlapkami ostatních účastníků (jedná se o přezůvky neboli papučky – poz. red.). Následně všichni zúčastnění přivítali nově příchozí z Prahy a pokračovali až do přílišného zmožení a uložení se k spánku v dalších společenských aktivitách.
Sobota:
Sobotu zahájila zcela nekompromisním budíčkem Petra Védlová, po němž se počet účastníků snídaně přiblížil neuvěřitelným 100 % přítomných. Po snídani proběhlo představení jednotlivých antén formou prezentací, které sklidily bouřlivý a vesměs zcela zasloužený potlesk. Speciální pozornost byla pochopitelně věnována velbloudovi, zdobícímu novou vlajku AEGEE-Plzeň. Následovala plodná diskuse, při níž se všichni zúčastnění snažili seznámit ostatní se svými nadcházejícími plány a s možností případné další spolupráce.
Cesta na oběd byla doprovázena bojovkou pod vedením Petry Védlové. Účastníci se rozdělili do 4 družstev a byly vysláni na trasu, jejíž charakter zcela vystihuje věta z filmu Sněženky a machři: Je to sice delší, ale zato horší cesta. Do cíle tak všichni přicházeli vyhladovělý natolik, že se může místní restaurace, vzhledem ke své obvyklé tržbě, těšit na brzkou návštěvu z finančního úřadu.
Koho to nebude bavit, tak to dělá špatně!
Samotná hra se nesla v duchu hesla: Koho to nebude bavit, tak to dělá špatně. Hned při prvním úkolu musely týmy objevit důmyslně skrytou láhev vína a s pomocí věcí, jež měli zrovna u sebe, tuto láhev otevřít. Nutno podotknout, že videozáznamy z těchto pokusů nabíraly někdy až neuvěřitelné délky, ale o to triumfálnější bylo poté samotné vítězství na odbojným korkem. Následovali úkoly vesměs kinematografické povahy na různá témata. Není se tedy čemu divit, že režiséři a zejména herci jednotlivých týmů podávali pod vlivem triumfu z prvního úkolu a v jistém stádiu ovínění (studená láhev plná vína v chladném listopadovém počasí studí do rukou a bylo tedy potřeba se jí urychleně zbavit) výkony hodné takřka oskarových nominací.
Odpoledne se neslo ve znamení workshopů a prezentací vedených Filipem Hrdličkou z Plzně. Nejprve nás podrobil ostré lekci z Plzeňské mluvy, po které si někdo nemohl být jistý, zda v západních Čechách nepřijali z Mongolska kromě nepřímo darovaného velblouda i část tamní slovní zásoby. Zejména slovesa nastevřít a vrázat vzbudila hojnou odezvu u ohromeného publika a jak nyní sám vidím, nikdy o nich neslyšel ani jazykově fundovaný Microsoft Word.
Druhá Filipova prezentace byla věnována jeho cestě do Íránu, o kterém jsme se dozvěděli spoustu zajímavých, ale i zcela neuvěřitelných informací. Za zmínku stojí například možnost uzavřít manželství na dobu určitou či místní řidičské návyky.
Večer jsme pak věnovali promítaní našich kinematografických meisterstüků a hlasování o cenách nově obnovené Československé filmové akademie. Nakonec jsme si ještě předtím, než jsme opět vtrhli do víru společenského dění, zahráli zcela novou společenskou hru AEGEE-activity, která všechny přítomné přesvědčila, že nikdy nejste členy AEGEE dost dlouho na to, abyste se stále neměli čemu přiučit.
Neděle:
V neděli ráno už ani důrazný budíček a pohrůžka, že kdo nevstane, bude hlady, nestačila k plnému obsazení snídaňových stolů. Po snídani došlo ke zhodnocení celé akce a velkému poděkování Petře Védlové jakožto hlavní organizátorce. Následně jsme si sbalili věci, pořádně vše uklidili a zanechávaje ubytování v takovém stavu, že nás do Mrákotína snad ještě někdy pustí, se přesunuli do Telče.
Historické centrum města Telč, je zařazeno na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Jako správní turisté jsme tedy využili návštěvy tohoto malebného městečka k pořízení mnoha sérií různorodých skupinových fotografií a celou výpravu zakončili obědem v restauraci s menu plným pokrmů názvu vznosného a ceny na podmínky Kraje Vysočina zcela astronomické.
Z československého víkendu tak odjíždíme obohacení o nové zkušenosti, zážitky a přátele, ale zejména o vyhlídky další spolupráce mezi našimi anténami, kterou bychom si rozhodně nechtěli nechat ujít.
Daniel